Vídeňský bazilišek se vrací
Rakousko vydává novou pamětní minci v nominální hodnotě 10 eur. Nová mince ze série "Báje a legendy Rakouska" je věnována legendární příšeře města Vídně - slavnému baziliškovi.
Vídeň - Rakousko vydává novou pamětní minci v nominální hodnotě 10 eur. Nová mince ze série "Báje a legendy Rakouska" je věnována legendární příšeře města Vídně - slavnému baziliškovi.
Bazilišek je podle středověkých legend ohavná bájná bytost, smíšená z ptáka a plaza, nejčastěji bývá zpodobován s kohoutí hlavou, na, které se spatřuje malá korunka a s kohoutíma nohama. Mohou být dvě i více. Bazilišek se vylíhne z vejce bez žloutku sneseného úplně černým kohoutem, které vysedí ošklivá ropucha, případně had.
Vídeňský bazilišek se dle legendy objevil v roce 1212 při kopání studny v ulici Schönlaterngasse. Stejně jako bájná Medůza i bazilišek zkameněl hrůzou poté co spatřil svůj vlastní obraz v zrcadle, které mu nastavil pekařský učeň.
Autorem mince o průměru 32 mm je Thomas Pesendorfer. Razí se ve Vídeňské mincovně. Na lícní straně mince je vyobrazena ulice Schönlaterngasse. Brána na jejím konci vede do Dvora Svatého kříže patřící Cisterciánskému klášteru Svatého kříže v Dolním Rakousku. Na pravé straně je Baziliškův dům č. 7 ( bývalé pekařství ) ve své dnešní podobě. Na rubové straně mince je bazilišek hledící do zrcadla s hrdinou, který nad ním podle vídeňské pověsti zvítězil.
Mince je ražena ze sterlingového stříbra vysoké ryzosti 925/1000. Má průměr 32 mm a váží polovinu troyské unce. Náklad těchto mincí ve špičkovém provedení je omezen na 40.000 ks.
Bazilišek nezůstane v numismatických sbírkách osamocen. Série "Báje a Legendy Rakouska" bude v říjnu tohoto roku pokračovat titulem věnovaným věznění britského panovníka Richarda Lví srdce na hradě Dürnstein.
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (1) Obsah a forma, základní pojmy
Písmo můžeme chápat jako soustavu znaků s funkcí označovat nebo sdělovat.
S rezervou se dá použít fráze – písmo je staré jako lidstvo samo. Značky ukazující cestu v krajině, nebo dokládající vlastnictví nějakého předmětu, můžeme skutečně umístit do značné hloubky lidských dějin. Zvyšování nároků na sdělení činilo znaky složitějšími a dávalo je postupně do vzájemných souvislostí. Ve starověku už jsou pak známa různá písma tehdejších kultur, například klínové písmo Chetitů nebo hieroglyfy starých Egypťanů.
Západoevropská tradice se opírá o písmo, které se vyvíjelo ve Středomoří, ve starém Řecku a Římě. Platí pro ně stejná charakteristika, jako pro všechna písma předchozí a souběžně existující. Bylo dorozumívacím prostředkem vzdělané elity společnosti, která jeho sdělení podle potřeby prostředkovala negramotné většině.1 Pod pozdějším názvem „latinka“ se tohle písmo stalo společným jmenovatelem bezpočtu typů, z nichž se skládají texty, obklopující nás dnes na každém kroku. Bez ohledu na jazyk nebo techniku použití je to ale v zásadě tatáž abeceda, doplněná několika písmeny a podle národních specifik dalšími detaily. To, co vnímáme především, je sdělení. Písmo, tedy znaky tvořící slova a věty, většinou jen registrujeme, podobně jako médium nesoucí sdělení - knihy, plakáty, e-maily. A také drobné mince v naší kapse.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
